Tíha vesmíru

Jennifer Niven je známá především díky Všem malým zázrakům, které osobně strašně miluji, a nově přišla s dalším dílem - Tíha vesmíru. Tuto novou knihu jsem si chtěla přečíst i kvůli autorce, jež na mne zapůsobila již na začátku zmíněnou knihou.
Co na ni tedy říkám? Je to také taková srdeční záležitost, jako ony Zázraky? Nebudu chodit okolo horké kaše a rovnou řeknu: "Ne, není."


Jak se říká: "Nesuď knihu podle obalu!" Zde to skutečně platí. Obálka je nádherná a rozkošná. Taktéž jednoduchá, což je jako jediné společné s příběhem. Recenze se ale nemá motat jen kolem obálky! Pojďme však navázat na tu jednoduchost a dostat se k samotnému jádru...

Příběh je o Libby, která byla v novinách označená za "nejtlustší teenagerku Ameriky, a o Jackovi, jenž trpí obličejovou slepotou, takzvanou prosopagnosií. Nedokáže rozpoznávat obličeje a to ani těch lidí, které miluje a zná skoro celý život.
Libby se vzdělávala doma, protože ji velmi zasáhla smrt její matky. Teď ale nastupuje na střední školu s docela vysokým sebevědomím, ale i tak s kapičkami strachu. 
Jackovi kamarádi vymyslí hru, jejímž účelem je skočit na nějakou tlustou holku a zuby nehty se jí držet. Jackovi se ten přihlouplý nápad nelíbí, ale nechce před svými přáteli vypadat jako idiot. Den předem napíše Libby omluvný dopis a jakmile nastane den D, vyskočí jí na záda a dopis strčí do její tašky. A tak se vlastně seznámí.

Už teď vám to připadá jako klišé? Ono jím vlastně je! Ten nápad je strašně jednoduchý, ale aby tak nevypadal, autorka ho zabalila do pár vrstev problémů a nemocí. Pomohlo to příběhu? Ani omylem. Takové příběhy zde byly tolikrát, až jsou neskutečně ohrané. Nic tomu nepřidá na takovém pozdvižení nad ostatními a stejnými příběhy. Jediná originální věc na celé téhle věci, byla obličejová slepota. Nějakým způsobem to je vlastně také klišé, protože v podobných příbězích "musí být nějaká nemocná postava", ale alespoň to bylo něco v novém kabátku. O prosopagnosii jsem totiž ještě nikdy nečetla a připadá mi nesmírně zajímavá. 

Chtěla bych se zmínit o Jackovi, jenž je takový typický bad boy. Sice nevymetá večírky, ale ve škole se tváří jako největší drsňák a doma je to andílek z hrozné a rozpadající se rodiny. No podívejte se, vždyť on jde postavit svému malinkatému bráškovi robota, no není to roztomilé...? Není. Je to trapné. Proč se pořád musí skrývat za nějakou masku? 

Libby taky nebyla žádná sláva, ale dokázala prosadit svou a to jí přidávalo na celkovém dojmu. 

Jedním krásným plusem je, že v příběhu se nevyskytovala žádná basic bitch, která by neustále ničila život našim postavám. Sice tady byla Caroline, holka, s níž se Jack neustále rozcházel a zase dával dohromady, ale nebyla tak hlavní a spíš jen stála v pozadí a sledovala, jak se do sebe Libby a Jack zamilovávají.

Dalšími typickými faktory podobných příběhu je toto: ze začátku se nenávidíme, pak máme společný průšvih, stále se nenávidíme, trávíme spolu více času, ale i tak se nenávidíme, pak zjistíme, že jsme se do sebe asi zamilovali a nedáváme to najevo (nebo to tak má alespoň vypadat), jedeme na trip, vyznáme si lásku, pohádáme se, políbíme se, konec. Příběh shrnut. Opravdu hrozně "složitá" osnova, že ano?  

Ono toho víc říct nejde. Je to jednoduše sestavené klišé s obyčejnými postavami, ale pokud chcete, přečtěte si to. Možná to je ztráta času, záleží, jak to vezmete. 

Body, chcete body? 1,5/5 zato, že byla originální obličejová slepota a za tu neexistující basic bitch. Taktéž to bylo díky krátkým kapitolám rychlé a čtivé. Sice tohle všechno není žádná sláva, ale aspoň nějaká pluska. 

A také jedna další věc, kterou vytáhla na povrch Azeret's books. Cituji: "Ale přesto mi přijde tato knížka něčím kouzelná. Jako by se nám autorka snažila prostřednictvím Jackovy poruchy sdělit, že jsme všichni zevnějškem stejní a že opravdu závisí na tom, co člověk chová uvnitř. 
Krásná myšlenka, s kterou souhlasím.

Jsem ráda, že jsem prozkoumala další dílo Jennifer Niven, ale přinutilo mě to k názoru, že zas tak dokonalá spisovatelka není. Všechny malé zázraky vám doporučuji milionkrát víc, než toto. 
Každopádně bych ale chtěla říct, že na autorce nezanevřu, a že pokud přijde s novou knihou, ráda bych jí dala další šanci.

Snad vám recenze něco dala a o Tíze vesmíru si uděláte vlastní názor (stejně si ale myslím, že se ty názory budou stále opakovat). 





Komentáře

Starší články