Vegetariánka - minirecenze

S Vegetariánkou se setkal snad každý a není divu! Její příběh je smutný, ale i tak významný. Společnost, která žije jen podle zvyků, se nemůže přenést přes Jonghjejino rozhodnutí stát se vegetariánkou. Co k tomu Jonhgje vlastně přivedlo? Ne, není to nic z toho, na co teď myslíte. Je to nejkrvavější sen...


Jonghje se uprostřed noci vzbudí ze strašného snu. Její manžel se pozastavuje jen nad tím, co dělá v kuchyni takhle pozdě a proč vyhazuje všechno to maso.
Jeho manželka byla vždy obyčejná, za což byl vlastně rád, ale jakmile se stala vegetariánkou, jejich život se pomalu měnil.
Jonghje se ocitá pod nátlakem společnosti, jež ji násilnicky nutí maso nadále jíst, a nezvládá to. Kdo by také mohl, že ano? Přestává jíst úplně všechno a strašně hubne. Rozvádí se s manželem, kterému údajně dělá jen ostudu a ostatní lidé ji považují za blázna. No, ve skutečnosti se jím skutečně stává. Oporou jí je jen sestra, jež to momentálně také nemá nejjednodušší, protože ta jediná se snaží porozumět této křehké duši.

Příběh je obohacený o mnoho poznatků a myšlenek z Korejské republiky. Dozvídáme se o tamějších zvycích a lidech, násilnickém jednání a dalším. Zpracování příběhu se jeví tak nějak syrově a suše. Sice z něj vycítíte emoce, ale spíše jen takový náznak, než-li ucelený pocit. 

Když jsem přemýšlela nad tím, proč Jonghje tak silně ubývá váha, dospěla jsem k názoru, že tu stravu prostě nevyvážila. I tak k tomu jistě patřily její problémy s nespavostí, ale především to, jak přestala jíst úplně všechno a stravu nijak nenahrazovala. 

Obdivuji autorku, že tato nelehká témata dokázala popsat takovým jednoduchým stylem. Především vegetariánství, o němž se diskutuje buď jen jako špatný, nebo jen jako dobrý nápad, ukazovala mírně, ne přehnaně. I tak se zde ale jistě najdou takoví, kteří toto téma budou přílišně řešit. Autorka jej ukazovala v obou případech - v tom dobrém, i v tom horším. Já osobně si sice nemyslím, že by to byl hloupý nápad. Vegetariánkou jsem také a podporuji to. Nechci zde ale rozvádět přílišnou debatu, neboť nemám sílu to neustále dokola omílat. 

Rozhodně to není oddechové čtení, neboť se u knihy mnohdy zvedá žaludek z lidského chování a v mém případě i z toho všeho masa kolem, ale jeho přečtením nic neztratíte. U čtení je důležité dávat pozor, protože mnohdy při nepozornosti ztrácíte pojem o tom, co se zrovna řeší.

Toto byla má prvotina z korejské literatury, a jsem ráda, že jsem to nakousla tak povedeným příběhem. 

Tato recenze je krátká, ale i tak doufám, že vás třeba jen nalákala na přečtení, nebo se mnou v něčem souhlasíte.




Komentáře

Starší články